|
Žádný rodič jistě neslyší rád z úst
svého potomka vulgární výrazy, sprosté nadávky nebo jadrné klení.
Přesto se s tím setká, ať se mu ti líbí či ne.
První překvapená reakce rodičů je: Kde to
mohl slyšet?
Kdekoli. Děti mají uši všude. Ve školce, na hřišti, v televizi, ale
i od nás, když nám ujedou nervy. Je mylné domnívat se, že dítě si
toho nevšimlo. Hrubé výrazy jsou pro ně přitažlivé, neboť za nimi
tuší cosi zakázaného a lze jimi šokovat.
Nepohoršujte se ani nad těmi nejjadrnějšími
výrazy. Dítě totiž vůbec netuší, co říká a nebo výrazu slov
nerozumí.
Přesto, že to bude obtížné, reagujte co
nejklidněji, bez emocí. Pokud dítě vycítí, že vás výraz šokoval,
stane se ještě lákavější. Váš nezájem mu naopak ukáže, že používáním
onoho slova žádný dojem neudělal a není důvod ho používat. Klidně,
ale důrazně dítě upozorněte, že dané slovo je ošklivé a mezi
vychovanými slušnými lidmi se neříká.Pokud neposlechne, pošlete ho
do pokoje a vrátit se smí pouze tehdy, až bude mluvit slušně.Dál se
s ním nebavte.
Děti se často ohrazují tím, že dospělí
také tak mluví.Vysvětlete jim, že sprostě hovoří jen hloupí lidé
se kterými se slušní lidé nechtějí bavit. Dbejte,aby se u vás doma
ani u příbuzných žádné takové výrazy nepoužívaly. Tvrdit, že vy
je říkat můžete,ale děti ne, je zcela nevýchovné.
|
