| Když prvňáček za pár dní
řekne, že do školy už nepůjde, protože se mu tam vůbec nelíbí a
další dny ráno přichází s tím, že ho něco moc bolí, máme se tím
vážně zabývat? Máme ho nechat doma nebo vyrazit za paní učitelkou
?
Hrozí nám, že uděláme dvě
chyby. První spočívá v tom, že nezareagujeme včas na vážný
problém nebo naopak přeženeme svoji reakci tam, kde o problém nejde.
Ve skutečnosti se obvykle
nic neděje. Dítě si jen stýská nad ztrátou volnosti a problém
brzy vymizí. Musíme si uvědomit, že prvňáček je citlivý na zdánlivé
maličkosti. Může velmi dramaticky reagovat na nezvyklou barvu vlasů
paní učitelky.
Vyjádřete před dítětem
pochopení pro situaci / to já moc dobře znám, když se člověku někam
nechce/.
Vyprávějte vlastní zkušenosti
se školou nebo z práce. Neptejte se přímo, co se děje. Malé děti
často neumějí zhodnotit situaci a nevědí, co přesně jim ve škole
vadí. Raději počkejte až se dítě samo, spontánně rozhovoří. Někdy
se dítě stydí nebo nevěří, že by mu rodiče mohli pomoci. Buďte
proto trpěliví. Problémy nebagatelizujte a neřešte je mávnutím
ruky.
Nikdy dítě nezesměšňujte
a nehodnoťte situaci větami - to nic není, to se spraví, to se ti
stane ještě tisíckrát.
Jestliže stezky
dítěte
neustávají měli bychom se vypravit do školy a promluvit s učitelem,
sdělit mu informace o problému a požádat o radu.Současně se
domluvte, co podnikne on pro zlepšení situace. Nenechte se uchlácholit
větami - ono si zvykne, to se poddá. |
